Podzimní cena Brna a závěr první společné sezony WWRT
Poslední letošní road racingový podnik na přelomu září a
října se uskutečnil tradičně na Masarykově okruhu v Brně.
Startovní listina byla přeplněna nad očekávání, takže bylo jasné, že nás čekají boje o kvalifikace do samotných závodů a umístit se nebude vůbec jednoduché, protože ve třídě Supertwin se letos objevují jména jako Marek Červený a skvělou formu letos předvedl například také Petr Najman. Závěr road racingové sezóny si nenechali ujít ani závodníci z okolních zemí jako je Slovensko nebo Polsko a startovní rošty tak opravdu praskaly ve švech.
Obě naše závodnice v barvách WWRT nastoupili do třídy Supertwin a Kristýna Jakesch ještě ve své domovské třídě 400SSP. K uplynulému závodnímu víkendu se vyjádřili následovně:
Veronika Hankocyová #53
"Letošní podzimní cenu jsem se rozhodla jet pouze ve třídě Supertwin, protože můj druhý závodní motocykl Yamaha R6 zapůjčila agentura DFRA na poslední dafití akci, kde byl poškozen pádem. Do Supertwinů byl opět připraven motocykl Aprilia RS 600 týmu Buldoků pod taktovkou Matys tunning. Páteční volné tréninky jsem vynechala, protože jsem nebyla v úplně dobré zdravotní kondici. Projevil se mi zánět ucha, se kterým jsem bojovala celý víkend, takže jsem se chtěla co nejvíce šetřit. Nakonec jsem se šetřila až moc, protože v sobotu ráno zapršelo a tím pádem jsem přišla o jeden trénink ze dvou. Ve druhém jsme nechali nastavení z Manx Grand Prix, ale převod byl o něco těžší a navíc klouzala zadní pneumatika. I tak to stačilo na šestnácté místo v kompletně obsazeném startovním roštu.
V sobotním závodu se mi povedlo velmi dobře odstartovat, ale pak jsem ve druhé zatáčce udělala chybu, přebrzdila jsem a následoval pád. Motorku jsme opravili do nedělního závodu, ale obnovila jsem si zranění pravého ramene, takže jsem se rozhodla startovat z boxové uličky. Postupně jsem se prokousávala přes ostatní jezdce, než byl závod ukončen červenou vlajkou z důvodu pádu jiného závodníka. Zkusila jsem si alespoň jiné nastavení a jiný typ pneu a teď už se budu soustředit na další sezonu, abych byla připravena nejen na Jarní cenu Brna, ale hlavně na Isle of Man, kde se pokusím o start na legendární Tourist Trophy."
Kristýna Jakesch #48
"Obě mé třídy měly startovní listinu úplně plnou, tedy přes 60 jezdců, což slibovalo zajímavé závody, ale také velkou konkurenci. Bohužel se nám trochu zkazilo počasí, a proto byly dopolední kvalifikace dost omezené, na vodě vyjelo jen pár jezdců a bylo jasné, že musíme dát všechno do druhé kvalifikace. Přes silnou konkurenci, se mi povedlo vyjet 10. místo ve třídě SSP400. Naše třída ale byla spojena s vice než 40 jezdci třídy Supersport 300, což pro mě ve finále znamenalo 12. řadu na roštu. Bylo jasné, že první kolo rozhodne o všem, závod byl typu Sprint. V druhé zatáčce prvního kola došlo k závodnímu incidentu a jezdec třídy 300 mě "narovnal" a vyvezl z tratě. Naštěstí jsem to ustála, ale stálo mě to pár pozic, které jsem pak horko těžko vybojovávala zpět. Dopadlo to 11. místem ve třídě 400 a potvrzením osobního rekordu.
Ve třídě Supertwin toho letos nemám moc natrénováno, potýkala jsem se s technickými problémy, ale vše nasvědčovalo, že v Brně už bude motorka v pořádku. Stejně jako v SSP400, byla startovka plná. V kvalifikaci jsem potvrdila čas z jara na Aprilii RS 660 a doufala, že se v závodě zlepším. Závod začal dramaticky, v prvním kole došlo k pádu hned několika jezdců, kterým jsem se tak tak vyhnula. Zbývající kola ale už proběhla dobře, přes pár chyb jsem dojela do cíle na 26. místě.
Neděle byla o dost náročnější. První dlouhý závod Supertwinů začal relativně dobrým startem, ale velmi brzy jsem zjistila, že jsem špatně zvolila převod a směs pneumatik. Na motorce jsem se vůbec necítila dobře, zadní guma mi několikrát ujela, kvalty mi nevycházely, nedokázala jsem jet rychle a bylo pro mě trápením každé kolo. Rozhodla jsem se závod ukončit a neriskovat pád, souběžně s tím ale přišla červená vlajka a závod byl zrušen.
Ve třídě SSP400 jsem si chtěla spravit chuť. Start se mi povedl, přestože bylo opravdu těžké si mezi 62 jezdci najít místo v první zatáčce. Závod pro mě byl ale dost těžký, neustálé kontakty se skupinami jezdců SSP300 rozhodly několik soubojů v naší třídě. Se svým výkonem nejsem spokojená, nepovedlo se mi dostat se ani na svůj standardní čas, ale utěšuju se tím, že po 6 dnech na okruhu už i nějaká únava musí být znát… Přestože nedělní den nedopadl podle představ, celkově se závodní víkend povedl, v týmu jsme si to užily, zjistily spoustu nových poznatků a máme s čím pracovat na příští rok."
Mohlo by se zdát, že když je závodní sezona u konce, nastává klid. Ovšem po první sezoně WWRT týmu nastává doba na vyhodnocení celého roku, nastavování změn a nových cílů, včetně výběru vhodné přípravy na sezónu následující.
Chceme tímto také poděkovat všem partnerům a sponzorům, kteří do nás vložili svou důvěru a podpořili nás v naší první sezóně. Stejně tak velký dík patří i všem našim fanouškům, kteří nám i přes občasné pády či technické komplikace projevují svoji obrovskou přízeň a podporu, která nás neustále žene dál a dává nám velkou motivaci každý další den. Děkujeme, jste báječní!
Váš Wonder Women Racing Team!
Foto: Ivan Bezděk, @libufoto, WWRT